“Sestava snů” firmy Accuphase

“Sestava snů” firmy Accuphase

Integrovaný zesilovač Accuphase E-210A
CD přehrávač Accuphase DP-55
Síťová pračka Accuphase PS-500

Základní údaje:

zesilovač cena 63.640,-Kč 60.660,-Kč (verze bez Phono modulu, E-210) hmotnost 18 kg rozměry 475×150×417 mm (š,v,h) příkon 37 W (v klidu) 190 W (při plném vybuzení, IEC 65) výkon 110 W / 4 ohmy (pro jeden kanál, 20-20000Hz) 100 W / 6 ohmů 80 W / 8 ohmů celkové harmonické zkreslení 0.04% (4-16 ohmů) intermodulační zkreslení 0.01% frekvenční rozsah 20-20.000Hz (+0 , -0.2dB) 20-20.000Hz (+0.2 , -0.5dB) činitel tlumení 110 (při 8 ohmech a 50 Hz) vstupní citlivost (pro plné vybuzení) 0.201 mV (MC) 7.0 mV (MM) 201 mV (balanced, unbalanced) (pro výstupní výkon 1 W) 22.5 mikroV (MC) 780 mikroV (MM) 22.5 mV (balanced , unbalanced) vstupní impedance 100 ohmů (MC) 47 kOhmů (MM) 20 kOhmů (unbalanced) 40 kOhmů (balanced) zisk 42 dB (z linkového vstupu na výstup) 29 dB (z Phono MM vstupu na Tape Rec) 60 dB (z Phono MC vstupu na Tape Rec) kompenzace “Loudness” + 6 dB / 200 Hz (Volume Control – 30 dB) odstup signál / šum 113 dB (unbalanced, vstup zkratovaný, plný výkon) 94 dB (balanced) 92 dB (Phono MM) 78 dB (Phono MC) subsonický filtr dělící frekvence 25 Hz, -12dB na oktávu doporučená impedance reproduktorů 4-16 ohmů doporučená impedance sluchátek 4-100 ohmů CD přehrávač cena 79.938,-Kč hmotnost 10.8 kg rozměry 475×140×384 mm (š,v,h) příkon 15 W formát dat 16 bitů, 44.1 kHz, CIRC laser GaAlAs vstupní formát EIA standard kvantizace bitů 16-24, lineární vzorkovací frekvence 32.0 kHz, 44.1 kHz, 48.0 kHz (automaticky) frekvenční charakteristika 4-20.000 Hz (+/- 0.3 dB) D/A konvertor MMB (Multiple Multi -Bit), 20 bitů (3x + 3x Burr-Brown PCM 1702) digitální filtr 20 bitů, 8x převzorkování úplné harmonické zkreslení 0.0038% odstup signál / šum 116 dB dynamický rozsah 97 dB přeslech mezi kanály 105 dB výstupní napětí 2.5 V výstupní impedance 50 ohmů Digital Level Control (variabilní výstup) 0 až -40dB (po 1 dB) Síťová pračka cena 128.700,-Kč hmotnost 21.8 kg rozměry 475×180×378.5 mm (š,v,h) výstupní výkon 500 W výstupní napětí 230 V AC (+/- 2%) výstupní proud 2.2 A výstupní frekvence 50 Hz (stejná jako vstupní frekvence) zkreslení THD na výstupu méně než 0.3% rozsah vstupního napětí 200 – 253 V AC vlastní příkon 55 W měření odevzdávaný výkon 0-500 W napětí na vstupu i na výstupu 230 V +/- 5% zkreslení na vstupu i na výstupu 0-6%

Když jsem byl v listopadu na výstavě Top Audio v hotelu Panorama osloven, zda bych nebyl ochoten napsat do našeho měsíčníku Hifi profil sestavy firmy Accuphase, nadšeně jsem souhlasil, takové nabídky se neodmítají. Přestože byly tyto přístroje představeny v časopisech zabývajícími se hifi technikou již v minulém a částečně i v předminulém roce a na “pračku” vyšel veliký test ve třetím čísle Hifi, usoudil jsem, že pohled na určitý komponent od více recenzentů musí zároveň vždy přivést více objektivity do hodnocení. Tyto přístroje od firmy Accuphase jsou navíc velice oblíbené při různých předváděcích akcích a používají se jako referenční v mnohých poslechových studiích. Kapitolou samu o sobě představuje síťová pračka. Kdo někdy na vlastní uši slyšel rozdíl ve zvuku bez PS-500 a s ní, ví o čem mluvím. Tato “péespětistovka” by měla být povinnou výbavou každého slušnějšího studia a také všude tam, kde je míra zkreslení v napájecí síti vysoká. Na kombinaci zesilovače a CD přehrávače (E-210A a DP-55) se v podstatě ve všech časopisech pěla samá chvála. Jelikož jsem za těch pár roků, kdy se okolo highendové techniky pohybuji, znám svým velmi kritickým přístupem ke kvalitám zesilovačů, chtěla si redakce ověřit, jak se zachovám vůči firmě Accuphase. Mohu předem říci, že metr budu mít velice přísný. Zatím bylo totiž na našem trhu jen několik zesilovačů, které by mne dokázaly oslovit takovým způsobem, že bych třeba zatoužil stát se jejich majitelem. Podobně je tomu na trhu CD přehrávačů a já rozhodně nejsem z těch, kteří si sednou na zadek před vysokou cenou. Z mého pohledu je tedy následující profil více než opodstatněný (sám si rád přečtu více recenzí na jednu desku, respektive knihu) a snad tímto pomůžeme některým váhajícím a dosud nerozhodnutým zájemcům o věrný zvuk. Testování, tedy jeho kritická poslechová část probíhala v průběhu čtyř týdnů. Sestava byla nastěhovaná postupně ve dvou různých místnostech: jedna mírně nadprůměrně zatlumená a akusticky skvělá místnost o ploše zhruba 26 metrů čtverečních a druhá (zde probíhala stěžejní část kritického poslechu a slepých testů) podkrovní pracovna, středně zatlumená, o ploše přibližně 22 metrů čtverečních. V průběhu oněch čtyř týdnů jsme vystřídali více reproduktorových soustav (Dali 850, Xavian XN 225, Xavian XN 230, Vecteur Tierce, NHT Model 2,5i). K porovnávání zvukových kvalit posloužil známý a osvědčený DPA 380 SE, prototyp aktivního řídícího zesilovače Preamp PP 02, integrovaný zesilovač Alchemist Forseti APD 15A MkII. Pro srovnávání kvalit CD přehrávače nám sloužily všechny přehrávače ze současně probíhajícího testu (12-20 tisíc) a Denon DCD 1800 R. Gramofonový vstup byl zkoušen pomocí přenosky Linn K5 a gramofonu Technics SL-1700 MK2. Za reproduktorové kabely jsme zvolily firmou doporučované Weinberg Audio Purity Control a střídali je s AMBER SC 16. Veliký výběr byl i mezi kabely signálovými: Kimber Kable KCAG, Kimber Kable PBJ, Amber 2, Discovery Plus Four, Weinberg Audio Klunker a Monitor Cable (010082). Jak jsem již v úvodu zdůraznil, mám dosti vysoké nároky na kvalitu zesilovačů. Přesto se “dvěstědesítce” podařilo dosáhnout toho, že jsem po nainstalování testované aparatury lhostejně neodešel věnovat se jiné činnosti. Hned první nahrávka (Tindersticks – Curtains, Island 1997) zněla poslechovou místností takovou suverenitou a přirozeností, že mne to zastavilo a poslouchal jsem bez přerušení celý kompakt. Je to jistá známka toho, že tato sestava je opravdu velice zajímavá. Ale raději popořádku. Nejdříve si podrobně popíšeme všechny tři přístroje a až posléze se budeme podrobně věnovat zvukovým kvalitám. To co zaujme každého, i naprostého laika, je technologicky dokonalé zpracování všech tří komponentů. Nejvíce na sebe přirozeně upozorňují čelní panely, v barvě “gold” (jiná než zlatá, pokud je mi známo, se ani koupit nedá). Jejich tloušťka je 15 milimetrů a jsou tvořeny masivním kovem s dokonalou povrchovou úpravou. Přejdeme k prvnímu přístroji naší řady, tedy k zesilovači Accuphase E-210A. Jedná se o tranzistorový zesilovač v celosymetrickém zapojení s mos-fetovým budícím stupněm a s proudovou zpětnou vazbou. DC servosmyčka zaručuje minimální stejnosměrné napětí na výstupu (u obou kanálů jsem naměřil hodnotu 0,0 mV !!). Zesilovač je vybaven veškerými nezbytnými funkcemi a naštěstí neoplývá různými “zbytečnostmi” jako mnoho jiných japonských přístrojů. V levé i pravé části čelního panelu na sebe poutají pozornost dva veliké otočné prvky. Jeden je přepínač vstupů a druhý slouží k regulaci hlasitosti. Pod prosvětleným panelem na němž při provozu svítí modře nápis Accuphase je umístěno pár dalších ovládacích prvků: regulátor vyvážení kanálů, přepínač Tape Recorder (Rec Off, Source, Tape), vypínač reprosvorek, přepínač pro Phono vstup (MM, MC) a subsonický filtr. V levé dolní části čelního panelu se nachází síťový vypínač, v pravé části sluchátkový výstup a vlevo od něj malé tlačítko Comp. (vcelku nenásilně zdůrazňuje nižší kmitočty při malých úrovních hlasitosti). Osobně bych tuto funkci mohl postrádat, ale budiž, zvuku to naštěstí neškodí. Naopak velice sympaticky se mi jeví možnost při běžném provozu nezatěžovat signálovou cestu připojením k magnetofonu (Rec Off). Otočným přepínačem vstupů můžeme otáčet kolem dokola stále a pořád a nic nepřekroutíme… Vstupy se totiž přepínají za pomoci relátek a přepínačem se jen přivádí napětí na tato relátka. Pohled na zadní stranu zesilovače jen potvrzuje velmi sympatický dojem. Síťová šňůra je odpojitelná. Přístroj neoplývá přemírou vstupů, zleva můžeme najít svorky pro gramofon (dva cinche a zemnící svorku), tři linkové vstupy (Tuner, CD, Line), páskovou smyčku Tape (Play, Rec) a jeden pár symetrických (XLR) konektorů (Line Input Balanced). Napravo se nachází jeden pár robustních reproduktorových svorek ke kterým lze připevnit banánek, vidlici i odizolovaný kabel. Nyní již rychle do útrob tohoto přístroje. Vnitřek je jednoduše pastvou pro oči technika. Skvělý dojem z vnějšího pláště tak zůstává zachován. E-210A je v podstatě koncový zesilovač s přepínačem vstupů. Zdroj tvoří jediné trafo důkladně zakrytované pod černým plechem. Filtrační kondenzátory jsou sice jen dva (22.000 mikrofarad / 63 V) každý pro jednu větev napájení, ale jejich kapacita je dostatečná i pro reprodukci nízkých kmitočtů o dostatečném objemu. Vlevo i vpravo od zdroje jsou uchycené k velikým chladičům bloky výkonových zesilovačů (dual mono). Jako regulátor hlasitosti slouží motorem řízení potenciometr Alps (50 kOhmů). Velice dobře vypadá modul Phono zesilovače. Je umístěn na samostatné desce a jeho provedení a kvalita je v této cenové třídě opět bezkonkurenční. Přepínání mezi MM a MC se opět děje za pomoci relátek. Mimochodem všechna signálová relátka jsou od firmy Takamisawa (RY12W-K). Na závěr popisu zesilovače se musím zmínit ještě o jedné užitečné drobnosti. Máme totiž k dispozici i dálkové ovládání. Obsahuje sice jen regulaci hlasitosti a přepínač vstupů, ale co potřebujeme více… Zvuk Accuphase E-210A je samostatná kapitola. Přestože ihned po zapnutí působí dostatečně přesvědčivě, za pár dalších dní provozu a řádném “rozehrání” se nestačím divit. V důvěrně známých nahrávkách jsem nacházel daleko více informací, než byla má hudební paměť zvyklá slyšet. Je to samozřejmě jistě zásluha stejně skvělého DP 55. Ale i při užití CD přehrávačů z právě probíhajícího testu (12-20 tisíc) je slyšet, že zesilovač má velice “informativní” zvuk. Při poslechu staršího CD od mé oblíbené skupiny Cure (Disintegration – Fiction Records 1989) jsem měl dojem, že takto je slyším poprvé. Tak nějak lépe, hudebněji. Do této doby jsem měl za to, že zvuková kvalita této britské rockové legendy není zrovna moc valná. Accuphase mě přesvědčil o opaku. Muzikálnost a hudebnost, spolu s vynikající prostorovostí, to jsou hlavní klady našeho testovaného přístroje. Zvuk je sice trochu pomalý, sametový, ale úplně jinak než třeba Alchemist Forseti. Oba to jsou skvělé zesilovače, ale každý hraje výrazně jinak. Z úplně jiného soudku je na druhé straně zvuk DPA 380 SE. Ten je naprosto přesný, rychlý, analytický. Tato přesnost a analytičnost však pro někoho může být až nepříjemná. Accuphase má schopnost vás do hudby vtáhnout a chová se podobně jako některé velmi dobré lampové zesilovače. Přestože má “dvěstědesítka” jen jeden napájecí zdroj, dosahuje velice dobré prostorové detailnosti, hlavně co se týká hloubky zvukového obrazu. Pro navození předvánoční nálady jsem si přehrál vánoční koledy Childer Choir Jitro (Czech Carols – Bonton 1990). Dojem z tohoto zvukově výtečně natočeného CD byl umocněn výše zmiňovanou prostorovostí, hebkostí spolu s výtečnou detailností DP-55. Poloha jednotlivých dětských hlásků se dala v prostoru určovat s naprostou suverenitou. Měl jsem dojem, že bych mohl celý soubor přepočítat. Podání lidského hlasu mne usadilo do poslechového křesla. Hlásky sólových zpěváků působily dojmem jejich přítomnosti v místnosti. Jako další zatěžovací a obtížnou zkoušku jsem volil poslech “rockového nářezu”. Při poslechu běžných aparatur se zpravidla zvuk slije do beztvaré hmoty, stává se velmi agresivní a i mnohé lepší hifi sestavy, kde akustická hudba působí naprosto přirozeným dojmem, nejsou schopny slušné reprodukce rockové hudby. Mnohdy prostě někteří výrobci highendové techniky zapomínají na to, že není jen poslech excelentních audiofilních nahrávek, ale že posluchač chce mít sestavu, která zkrátka a dobře zahraje vše. Zvuk orchestru v plné síle, atmosféru monumentálních hardrockových koncertů, jazzových improvizací i komorních těles. Mohu zodpovědně říci, že sestava firmy Accuphase to umí. Jednotlivé komponenty naší dnešní řady lze velmi úspěšně používat i samostatně, ale nejlepšího dojmu testující nabývali vždy, když se přístroje propojily mezi sebou. Opravdu, DP-55 a E-210A byly stvořeny pro sebe. Ale ten, který již slušný CD přehrávač má, dostává možnost dosáhnout poslechové pohody zesilovačem, který si nečiní žádné velké nároky na použité reproduktorové soustavy, umí zahrát s dostatečnou razancí i citlivostí do kterékoliv zátěže. Výkonová rezerva (ač se jedná o “nejmenší” model firmy Accuphase) je ohromná a vybudit zesilovač k limitaci znamená možnost ohluchnout přes stěny bytu i sousedy. Zkusil jsem i tento zajímavý experiment: přehrával jsem kompakt s testovacími signály pro Dolby Surround. Dojem z prostoru byl takový, že jsem měl dojem přítomnosti zadních efektových soustav. Totéž bylo i při zapojení stereofonního hifi videorekordéru (Panasonic NV-870) a přehrávání kvalitně ozvučené videokazety se zvukem Dolby Stereo. Při optimálním umístění posluchače v prostoru je zachován vjem “surroundové” prostorovosti přestože máme zapojeny “jen” dvě reproduktorové soustavy a “obyčejný” stereofonní zesilovač. Odpovídá to tedy mým (a nejen mým) zkušenostem, že poslech zvuku z videokazet je na kvalitní hifi sestavě (dvoukanálové) lepší než na průměrné sestavě domácího kina. Ale zpět k zesilovači E-210A a pravému hifi. Poslech gramofonu dopadl podle očekávání velmi dobře a dá se říci že modul Phono zesilovače stojí za to zakoupit jej spolu se zesilovačem. (Je tu totiž možnost ušetřit necelé tři tisíce korun a koupit model E-210). Vzhledem ke kvalitě tohoto modulu bych tento způsob šetření nedoporučoval, ale “pravověrní” odpůrci analogového zvuku gramofonu ušetří na zakoupení například šesti kompaktních disků. Příznivci gramofonů si ale budou muset trochu pohrát s nalezením optimálních signálových kabelů, zvláště pro přenosky typu MM. Závěrem bych tedy shrnul, že integrovaný zesilovač Accuphase E-210A je vynikající přístroj za odpovídající cenu, u něhož má zákazník zaručeno to, že za své peníze dostává prvotřídní zboží. A nevýhody. Nevím, snad jedině nepřítomnost konektorů Pre Out a Main In. Naopak velmi příjemná je možnost užívat symetrický vstup (balanced), ideální pro připojení DP-55. Tento zesilovač patří mezi kategorii výrobků kterou osobně nazývám: “koupit a mít pokoj od starostí”. Řadím tam například i skvělý lampový integrovaný zesilovač Audiomat Solfege (ten je ovšem zhruba dvakrát dražší). Závěr: vzhledem k pořizovací ceně, kvalitě vnějšího i vnitřního provedení a zvukovým kvalitám, nezbývá mi než smeknout a udělit nejvyšší ohodnocení. (Se souhlasem naprosté většiny osob zúčastněných při poslechových testech.)

Další částí této atraktivní sestavy je CD přehrávač Accuphase DP-55. Opět se jedná o nekompromisně vyrobený přístroj (kompromisy jsou jen vzhledem k ostatním vyšším modelům téže firmy). Čelní panel je ze stejného 15mm silného masivního plechu. Mechanika je středová, vyjíždí tiše a důstojně (nikoliv pomalu). Vybavení ovládacími prvky je naprosto strohé a bez dálkového ovladače lze jen přehrávat disk a přeskakovat jednotlivé skladby. Na levé straně šuplíku je umístěno tlačítko pro volby režimu CD přehrávače. Ten lze totiž využít také jako vynikající D/A převodník. Pod šuplíkem se nachází přehledný displej. Drobnost která mi velice vyhovovala: režim zobrazení časového údaje (máme čtyři možnosti včetně času disku v setinách vteřiny) si přehrávač “pamatuje” i přes vypnutí. Osazení konektory na zadní straně je dostatečné (dva analogové výstupy – balanced i unbalanced, digitální vstup a výstup -koaxiální i optický) Síťový kabel je odpojitelný a je opatřen speciálním stíněním a několika toroidními ferity po své délce. Samotný přehrávač disponuje na vstupu napájení síťovým filtrem. Napájecí sekce je rozdělena na digitální a analogovou. Mechanika přehrávače vychází z osvědčených mechanik firmy Sony, je tichá a velice rychle načítá. Rovněž přístup i na vzdálené skladby je svižný. Vnitřní uspořádání elektroniky je opět pastvou pro oči technika (a snad i laika). “Srdcem” přehrávače je digitálně-analogový převodník typu MMB (Multiple Multi-Bit), což značí trojici dvacetibitových převodníků firmy Burr-Brown PCM 1702 na jeden kanál. Máme tu tedy šest těchto patrně nejlepších D/A převodníků na světě. A paralelní řazení zde máme z důvodu minimalizace nelineárnosti převodu při konverzi nízkoúrovňových signálů. (Poznatek z testů linearity. Při přehrávání nízkoúrovňových nahrávek na testovacím disku Denon Hifi Check jsme subjektivním poslechem zjistily naprosto vznikající linearitu převodníku. V tomto ohledu byl ještě lepší než legendární Denon DCD 1800 R. I na -80dB byla slyšet z reproduktorů hudba s poměrně jasným prostorem.) Vyšší modely mají tento systém převodu digitálního signálu na analogový dotažený k ještě vyšší dokonalosti. DP-65 má čtyři převodníky na kanál, DP-75 osm převodníků a DC-91 dokonce šestnáct převodníků PCM 1702 na jeden kanál!! Tento (MMB) typ převodu také důsledně minimalizuje THD (celkové harmonické zkreslení). DP-55 obsahuje (na rozdíl od DP-65) obvod pro omezení jitteru (digitální demodulátor CS8412 od firmy Crystal Semiconduktor). Tento obvod má extrémně malý vlastní jitter a důsledně eliminuje jakýkoliv jitter na vstupu. Obvod zpracovává liovolný digitální signál do délky slova 24 bitů a spolupracuje s blokem MMB. Následuje špičkový obvod pro digitální filtraci (NPC SM5843AP ) dvacetibitový s osminásobným převzorkováním. Analogovou filtraci zajišťuje filtr čtvrtého řádu typu Butterworth. Výstupní úroveň máme možnost nastavovat digitálně od -40dB do 0dB po jednom decibelu. Na rozdíl od mnoha jiných CD přehrávačů disponujících variabilním výstupem je výstup DP-55 naprosto bez problému použitelný i do problematických zátěží a díky výstupní impedanci 50 ohmů není tak moc závislý na typu použitých kabelů. Z toho vyplývá ohromná výhoda majitelů tohoto přehrávače. Pokud totiž mají pouze koncový zesilovač (např. Accuphase A-20, Pass Aleph 0, DPA 222 atd.), mohou oželet nikterak laciný předzesilovač a provozovat CD přehrávač zapojený přímo do vstupu koncového zesilovače. Toto zapojení dostává ze zvuku DP-55 zřejmě maximum za přijatelné peníze. (Kdo někdy chtěl sehnat kvalitní předzesilovač, ví o čem mluvím). Kvalita výstupních obvodů tohoto komponentu firmy Accuphase je opravdu na vysoké úrovni a oproti mnoha komerčním přehrávačům nedegradují zvukovou informaci z kompaktních disků. Co se týká zvukového charakteru CD přehrávače, částečně byl již zmíněn v předchozích odstavcích týkajících se zesilovače. Hlavní dojmy testujících osob jsou tyto: vynikající detailnost, úžasná prostorovost, jak do hloubky, tak do stran. Lehkost a neutrálnost projevu je naprosto přirozená. Basy jsou čitelné a prokreslené. Umístění nástrojů v prostoru je přesně zaostřené (linearita převodníků i naprosto zanedbatelné přeslechy mezi oběma kanály (105 dB) hrají svou roli). Mezi “nevýhody” tohoto vynikajícího přehrávače, jak už tomu bývá, patří jeho vlastní dokonalost. Nekompromisně totiž odhalí sebemenší nedostatky v jakékoliv nahrávce a protřídí tak sbírku cédéček, zároveň upozorní na nedostatky zbývající části audiořetězce. Je to přístroj, který potřebuje opravdu kvalitní partnery k tomu, aby se projevil v celé své kráse. V průběhu testování jsme měli možnost porovnávat zvuk mnoha různých kombinací přístrojů i kabelů. V závěru se naprostá většina testujících (včetně mne) shodla na tom, že muzikálně a poslechově nejlépe si rozumějí DP-55 a E-210A mezi sebou. Přestože kombinace variabilního výstupu DP-55 a skvělého DPA 380 SE byla co se týká přesnosti, prostorovosti a analytičnosti nedostižná, tvrdila většina osob zúčastněných slepých poslechových testů, že hudba se lépe poslouchá když hrají “Accuphasové” spolu. Závěr pro CD přehrávač této japonské firmy je tedy jednoznačný: jedná se patrně o nejlepší, nejdetailnější a zároveň nejlépe vypadající přístroj na našem trhu ve své cenové kategorii.

Co se týká třetího přístroje v tomto testu, síťové pračky Accuphase PS-500, o ní byl napsán již v našem měsíčníku samostatný veliký profil v čísle 3/97 od celého kolektivu autorů včetně Pavla Dudka a Františka Krauta. Popíšu zde tedy jen krátce své vlastní dojmy. Přístroj designově naprosto skvěle zapadá a doplňuje kombinaci zesilovače a CD přehrávače. Bez problémů a v pohodě “utáhne” i řadu dalších přístrojů: tuner, videorekordér, televizní přijímač, satelitní přijímač, tape deck, gramofon atd. Přenášený výkon 500 wattů je pro naprostou většinu nároků více než dostačující. Velice zajímavá je možnost přečíst si na ručkovém měřícím panelu míru zkreslení sítě na vstupu do pračky (0-6%). Zjistil jsem, že klidné bydlení na malé vesničce má i tu výhodu, že je zde velice “klidná” rozvodná síť. Přístroj výjimečně ukazoval míru zkreslení větší než 1% (maximální údaj jsem odečetl asi 1,6%, většinou se pohyboval tak 0,5-0,8%. Rozepisuji se zde tak obšírně proto, že přestože by člověk pochyboval v tomto případě o slyšitelném přínosu takto drahého zařízení, opak je pravdou. Zvuk se při použití pračky výrazně zklidní, zpřehlední a chová se s nenucenou samozřejmostí. Na toto zapojení si naše ušní orgány velice rády přivykají. Proto po několika hodinách poslechu s PS-500 se nám zdá nepochopitelné, že jsme mohli hudbu dříve poslouchat bez pračky. PS-500 totiž na výstup nepustí žádný ani nahodilý ruch a dá se s trochou nadsázky říci, že působí jako bychom měli svou vlastní malou elektrárnu. V pračce se nachází mohutný toroidní oddělovací transformátor s kruhovým průřezem jádra, kterým se dosáhne úplného oddělení všech dalších částí audio video řetězce od rozvodné sítě. Na vstupu je vysokofrekvenční filtr. Síťové napětí je vzorkově přeměněno na obdélníkové (omezí se tedy krátkodobé změny jeho velikosti), důkladně se elektronicky odfiltruje a získá se ideální vzorek výstupního napětí. Ten se následně průběžně porovnává s napětím sítě změřeným jak co do velikosti, tak co do průběhu a z něj je vyroben opravný signál. Tento signál dále zpracovává výkonový 100 wattový zesilovač (zcela symetrický, 20 výkonových tranzistorů se stejnosměrným servem a bez vlastního zkreslení) a přes další vinutí na oddělovacím transformátoru jím je upraveno výstupní napětí zdroje. Toto “očištěné” výstupní napětí je pak přivedeno na čtyři výstupní zásuvky. Vypínač PS-500 působí zároveň jako jistič a v případě přetížení na výstupu se sám vypne. To se stává například když se pokoušíme zapnout některý opravdu veliký koncový zesilovač (například Accuphase A-50). V těchto případech zájemcům nezbude nic jiného než si “trochu” připlatit a zakoupit PS-1200. Ten dokáže přenést již téměř trojnásobný výkon. Zpět k naší “pětistovce”. Kmitočet na výstupu je shodný s kmitočtem na vstupu, tedy 50 resp. 60 Hz. Při zvukových experimentech je znát, že se na tento přístroj firmy Accuphase nechytá žádný síťový filtr, speciální síťové kabely ani všelijaké “úpéesky”. Má jednu jedinou nevýhodu. Velice rychle jsme si na jeho přítomnost v testovací aparatuře zvykli, a když přišel čas loučení tak jsme se velmi těžko adaptovali na poslech bez pračky. Accuphase PS-500 si zasluhuje pozornost všech zájemců o high-end, kteří to s poslechem hudby bez kompromisů myslí opravdu vážně. Měla by tvořit jádro sestavy ve všech seriózních highendových studiích. Zvyšuje zvukovou kvalitu audio řetězce o tolik, že bychom museli sáhnout hluboko do kapsy, abychom dosáhli stejného zvukového efektu zakoupením lepších komponentů a kabelů.Ti kteří mají sestavu za pár desítek tisíc, ať nejsou zbytečně smutní, PS-500 je opravdu drahá, ale pro vlastníky highendové techniky za více peněz je toto zajímavý zdroj inspirace.

Ještě se vrátím k často opomíjené části testování. Tím je popis používaných kabelů a jejich vlastností. Zaměřím se hlavně na signálové kabely určené k propojení mezi CD přehrávačem a zesilovačem. Přestože se DP-55 vyznačuje poměrně nízkou výstupní impedancí a tím i vcelku malou závislostí na propojovacích kabelech, je užití optimálních kabelů nezbytností. Kolektiv testujících zjistil tyto vlastnosti při spojení přístrojů DP-55 a E-210A: Amber 2 je méně přesný ale poměrně velice muzikální kabel s relativně vysokou kapacitou. Při poslechu neškodí, nejvíce se líbil při propojení DP-55 s DPA 380 SE. Kimber Kable PBJ je velice přesný, analytický, detailní kabel s náznakem určité agresivity na vyšších středech. Vzhledem k ceně jde o jeden z nejlepších kabelu na našem trhu. Kimber Kable KCAG – o něm lze říci rovněž že je velice detailní, transparentní, prostorový a navíc skvělým způsobem neutrální a zároveň naprosto muzikální a bez náznaku jakékoliv agresivity v celém spektru. Basy jsou přesně rozlišitelné a čitelné. Lidský hlas měkký a velice přirozený. Je to s náskokem nejlepší kabel v tomto minitestu, ale poněkud dražší. Přesto jej můžeme doporučit jako kabel který posouvá komponenty minimálně o třídu výše. Monitor Cable (010082) je velmi dobrý, levný kabel s vyrovnaným, méně detailním zvukem a vyšší kapacitou, osazený kvalitními konektory. Zachovává dobře prostorovost nahrávky. Discovery Plus Four zajímavým způsobem mění prostor. Poměrně značně tlačí do popředí střední kmitočty a zpěvák se nám tudíž zdá poněkud blíže. Na vyšších středech je trochu agresivní, výšek se zdá méně, nízké kmitočty jsou vynikající. Ve spojení s některými komponenty lze dosáhnou “analogovosti” zvukového projevu. Je ale poměrně drahý. Weinberg Audio Klunker jsme si nechali na závěr tohoto malého představení. Tento kabel je doporučován zástupcem firmy Accuphase jako nejoptimálnější pro spojování komponentů této firmy. Při slepém testu potvrdil reference,které o něm kolují. Je sice o trochu méně transparentní než Kimber KCAG ale ke kombinaci DP-55 a E210A naprosto sedí. Při poslechu KCAG totiž jako by z hudby něco nepatrně vyčnívá, zahraje patrně přesněji to, co do něj “pouští” CD přehrávač. Weinberg Audio Klunker toto propojení naprosto dokonale optimalizuje. Hudební obraz je skvěle rozlišitelný, detailní, analytický při zachování hudebnosti. Kmitočtové spektrum je vyrovnané. Při své pořizovací ceně se opravdu jedná o nejoptimálnější kabel pro přístroje značky Accuphase (ale i k velikému množství jiných komponentů). Krátce ke struktuře tohoto kabelu. Je opatřen skvělými konektory WBT (0144), které se dají “utáhnout” a konektor svými kontakty opravdu dobře sedí na zdířce a nehrozí náhodné povytažení při manipulaci s kabely. Vodičem v kabelu je čisté stříbro a rovněž ke konektorům WBT je pájený stříbrem. Dielektrikum tvoří kombinace teflonu a polyetylénu V konektoru je vnitřek vyplněný specielním lepidlem (podobný silikonovému tmelu ale poněkud více tuhý) a proto nemůže dojít ani při nešetrné a časté manipulaci s kabelem k povolení spoje mezi vodiči a kontakty na konektoru. Kabel je třikrát lepený a je po celé dálce potažený speciální ochrannou “hadicí” z mechanicky značně odolné hmoty, ale zachovávající ohebnost kabelu. Dalším kabelem této české firmy použitým v průběhu testování je reproduktorový kabel Weinberg Audio Purity Control v plně biwiringové verzi 2×2,5 metru a opatřený výbornými banánky WBT (0645) které mají velice praktickou možnost fixace kontaktu ve zdířce reprosvorky. Kabel je tvořen vodiči z velice čisté OFC mědi (bezkyslíkaté). Dielektrikum se skládá z nepěněného polyetylénu. Průřez kabelu je zhruba 4 mm čtvereční. Zajímavé je, že je kabel chráněn tak důkladně, že ani po delší době u vodičů nedochází ke korozi. (Sám jsem si to ověřil u svého kabelu který vlastním již dva roky a moc ho nešetřím, že měď (po stažení konektorů a obnažení izolace) svítí novotou, jako by se teprve nyní setkala s ovzduším. Ochrana vodičů před nežádoucí oxidací je tedy velmi důsledná. Firma Weinberg Audio doporučuje zájemcům kabel opatřený konektory WBT ne z důvodu vyšší ceny, ale z ryze praktických důvodů a vyšší životnosti a spolehlivosti při používání. Oholené konce kabelů je třeba v reproduktorových konektorech často dotahovat, lámou se a postupně se musí zkracovat. Hrozí i nebezpečí náhodného vniknutí ulomeného kousku drátu do zesilovače a jistě si umíte představit, co se následně může stát: zničit se může jak zesilovač, tak i leckdy drahé reproduktorové soustavy. S banánky WBT tyto starosti nejsou a navíc s možností fixace se dosáhne lepšího kontaktu v reprosvorkách. Při poslechových testech se projevovaly tyto reprokabely jako detailní, prostorové a velice muzikální. Nepatrný úbytek na vysokých kmitočtech naprosto nevadí, ztratí se agresivita typická pro některé velice transparentní kabely. Vzhledem k pořizovací ceně se jedná o jedny z nejlepších reproduktorových kabelů na našem trhu (jednoznačně lepší je např. Krautwire Model 2, ovšem za trojnásobnou cenu).

Závěrem bych chtěl tedy shrnout mé osobní poznatky o mém čtyřtýdenním spolužití s touto vynikající sestavou. Reference, které o těchto přístrojích již byly napsány jsou oprávněné. Firma Accuphase zaměstnává ve svých vývojových laboratořích odborníky, kteří naprosto přesně vědí, co si highendový posluchač žádá a nabízejí mu to. Detailnost CD přehrávačů představuje v podstatě současný limit. Jeho kombinace se zvukem integrovaného zesilovače E-210A se hudebně skvěle doplňuje. Za pomoci pračky PS-500 se zvukově posunuje až k samému hifistickému nebi. Po anketě osob zúčastněných na poslechových testech a s doporučením použít kabely Weinberg Audio nemohu sestavu ohodnotit jinak než třemi “šestkami”.

Celkové hodnocení:

Accuphase E-210A 6 Accuphase DP-55 6 Accuphase PS-500 6

Petr Püschel

( původně napsáno: úterý ‎23. ‎prosince ‎1997, ‏‎13:39:14 )