Výkonový zesilovač DPA 386

Bohové s tebou půjdou jen tehdy,
dáš-li se jejich cestou.
A to vyžaduje odvahu.

Mary Stewartová (Kouzelník Merlin)

Bohové s tebou půjdou …

Výkonový zesilovač DPA 386

Technické parametry

Výstupní výkon 2×100 W (4 ohmy, 1 kHz) 2×65 W (8 ohmů, 1 kHz)
Kmitočtová charakteristika 20-20.000 Hz (+0/-0,05 dB) 3-300.000 Hz (+0/-3 dB)
Odstupy rušivých napětí > 120 dB
Přeslechy > 120 dB
Zkreslení harmonické < 0,01 % (1dB pod limitací)
Zkreslení intermodulační < 0,01 % (1dB pod limitací)
Vstupní impedance 4,7 kOhmu
Citlivost 1 V
Rychlost přeběhu 40 V / mikrosekundu
Rozměry (vxšxh) 105 × 450 × 290 mm
Hmotnost 11,0 kg
Cena 34.800,- Kč

Ano! Pavel Dudek tu odvahu našel a bohové s ním šli. Dal se na nelehkou cestu výrobce audiotechniky. Špičkové audiotechniky, tedy přesněji skvělých koncových zesilovačů. Zatím. Snad přijdou i stejně precizní řídící zesilovače… Díky tomuto rozhodnutí a jeho výsledkům máme to štěstí stát u zrodu firmy DPAUDIO, která podle všeho vyrábí produkty, nebojím se říci, na světové úrovni. A to jak provedením, tak i zvukem. Téměř zvuková konečná v tranzistorových zesilovačích! Neboli, Pavlovi Dudkovi se daří stavět takové zesilovače, o kterých můžeme s trochou nadsázky říci, že jsou dokonalé. A přitom za rozumnou cenu. (Přestože se někomu může zdát na první pohled vysoká. Naopak, pokud Dudkovy stereofonní zesilovače stojí řádově 30-40 tisíc, musely by běžné průměrné výrobky spotřební audiotechniky stát tak 2-4 tisíce. Vzhledem k tomu, že tyto produkty mají na našem trhu cenu v průměru od 8 do 20 tisíc tak bych toleroval cenu za 386 i třeba 70 tisíc.) To jsou samozřejmě silná slova, ale chci zde jen poznamenat, že takto provedený zesilovač přivezený například z Anglie či USA by našince přišel na mnohem více peněz. Pavla Dudka znám již pár let. Když jsem kdysi stavěl zesilovač (legendární DPA 380) a potřeboval jsem s něčím poradit, Pavel vždy po telefonu ochotně všechno vysvětlil. A jelikož jsem ho chtěl poznat osobně, vyrazil jsem jednoho dne za ním do Prahy na návštěvu. To ještě sídlil v suterénním bludišti pod prodejnou hudebních nástrojů Alexim. V tomto kutlochu vyráběl zesilovače pro hudebníky, komba a také sérii úspěšných třistaosmdesátek. Nadšenec do elektroniky s ohromnými teoretickými ale hlavně praktickými zkušenostmi se stavbou zesilovačů, šikovný, vždy připraven poradit a pomoci. Mohl být úspěšný v mnoha jiných oborech elektroniky a být „za vodou“. Vybral si ale tu těžší cestu. Cestu, kterou pochopí zřejmě jedině nadšenec do hifi techniky, audiofil, prostě někdo jako vy co čtete tento časopis. Opravdu nelehká je cesta výroby ČESKÉ audiotechniky a těch klacků pod nohy je dost. Cesta je to trnitá, těžká a plná nesnází, závisti, lží a pomluv. Ale přináší na konci své ovoce a uznání. Vždyť po ní kráčí i bohové… A jak se říká v jednom starém německém přísloví: „Pomož si sám a bůh ti pomůže!“ I když v Čechách je nám spíše bližší o těch dvou sousedech. Jeden má stádo pěkných koz. A ten druhý ne aby se snažil mít také takové, či ještě lepší. Ten si raději přeje, aby sousedovi ty jeho pěkné kozy pochcípaly… Ale to jen tak na okraj. Závist a nepřejícnost jsou holt naše české. A proto jsme také tam kde jsme… Pár lidí bude přesto rádo, že výrobky firmy DPAudio patří k tomu nejlepšímu na světě. Měl jsem tu možnost a radost vidět vlastně celý proces vzniku modelů 222, 386, 383 a jejich „klubání se“ na svět. Vše pečlivě promyšleno, každý problém vyřešen až do krajnosti. Pastva pro oči. Součástky pečlivě vybírané, bloky zesilovačů důkladně testované a zahořené. Ruční práce od A do Z. Pájení, plošné spoje, vnitřní kabeláž, přístupnost, opravitelnost, vše je zkrátka dokonalé. Dokonalé snad až příliš. Tyto zesilovače totiž odhalí naprosto neúprosně každou chybu ostatních komponentů v audio řetězci. Jsou tak analytické, přesné a detailní díky naprosto symetrické dual mono konstrukci, že dávají zvukovému prostoru nový rozměr. Opravdu, v podání zvukových detailů je 386 snad ještě lepší než DPA 380. Slyšel jsem výrobky firmy DPAudio mnohokrát v různých místnostech a na rozličných reproduktorových systémech. Přesto se mi ruce chvěly nervózní nedočkavostí, když jsem doma vybaloval z kartónové krabice pečlivě uložený silič. Doma je doma a není nad to, poslechnout si podařený výrobek ve známých poslechových prostorách na důvěrně naposlouchané aparatuře. Nejprve došlo k testům v mé podkrovní pracovní místnosti. Zde se postupně vystřídaly tyto přístroje: CD přehrávače DENON DCD 1520, DENON DCD 1800 R, MARANTZ CD 52 II SE, dva řídící zesilovače vlastní výroby, jeden pasivní a druhý aktivní, pro srovnání byly použity zesilovače DPA 380, DPA 220, NAD 310, NAD 314. Signály elektrické byly přeměňovány na akustické v reproduktorových soustavách XAVIAN XN 225, XAVIAN XN 230 a prototyp největšího modelu firmy dvouapůlpásmové XAVIAN TX, DALI 850, PASS AUDIO model SUN Mk II. K tomu přispívaly střídavě reproduktorové kabely WEINBERG AUDIO PURITY CONTROL, AMBER SC 16 a signálové rovněž WEINBERG AUDIO a to CLUNKER OLIQUE a AMBER 2. Malé reproduktorové soustavy byly usazeny pohodlně na stojanech STANDFON. Nosičů zvuku ve formě CD bylo užíváno veliké množství a hudebních žánrů rovněž. K prvnímu šoku došlo již několik sekund po zapnutí 386. Studený, nerozehraný, „čerstvě vybalený“ z krabice hrál lépe než bych podvědomně očekával! Dépéáčka prostě ihned po připojení k síti předvádějí co v nich dříme. A po dvaceti minutách je již vše pohodové, chladiče útulně hřejivé a hudba, ta je prostě HUDBOU. Jelikož jsem měl ještě nějakou práci, odešel jsem z podkroví, ale aby systém jen tak nezahálel, nechal jsem přes celou noc a dopoledne „pracovat“ speciální zahořovací disk firmy Purist Audio Design: System Enhancer. Výsledek – další podstatné zlepšení zvuku, hlavně co se týká prokreslenosti prostoru, přesnosti basů a detailů ve středech. Na odpoledne jsem měl již pozváno pár přátel, měli se nač těšit. Dostavili se s nimi i jejich věrní přátelé: DPA 220, Preamp selfmejd, NAD 302 a pár lahvinek červeného… Zahřátý DPA 386 se skvěle rozehranými bedýnkami XAVIAN XN 230 předváděl zvukové zázraky. Mimochodem pokud bych měl volit high end sestavu roku v zaplatitelné kategorii, volil bych : CD přehrávač AMBER 3100 (2100, CEC 3100, CEC 2100), předzesilovač AMBER Preamp, výkonový zesilovač DPA 386 (222, 380) a reproduktorové soustavy XAVIAN XN 230. Odpoledne se protáhlo do pozdního večera a bylo nám krásně. Je to pastva pro uši, slyšet zesilovače předvádět to, čemu jsme byli přítomni. Samozřejmě byl proveden také slepý poslechový test. Při bezprostředním přepojování zesilovačů (týká se nyní 386 a 380) všichni přítomní jednoznačně určili, kdy hraje DPA 386 a kdy jeho silnější starší brácha. Pokud ovšem dotyčná osoba odešla na pár minut z místnosti a po příchodu se jí pustil zesilovač (mělo se říci, který), žádnému se nezdařilo s jistotou určit zda právě slyší 386 či 380. Pro přiblížení zde uvedu zjištěné rozdíly při bezprostředním porovnávání: DPA 380 – více basů (objemově) – nepatrně zdůrazněné středy – pocit větší syrovosti (nebo přirozenosti) muziky. DPA 386 – více detailů – lepší prostor – hebčí (sametovější) zvuk. Ale tyto rozdíly jsou opravdu velice, velice nepatrné, viz poznámka o odchodu a následném příchodu zkoušené osoby.
Chtěl bych se tak trochu ještě věnovat jedné zřejmě velice diskutabilní a diskutované otázce. A to bodovému hodnocení. Stupnice je od nuly do šestky po půl bodě, což znamená že máme k dispozici třináct stupínků hodnocení. Číslo vždy určuje poměr výkon (zvuk) / cena. Šestka je tedy nejlepší možné ohodnocení výrobku při té které ceně. Jestliže dostane výrobek za dva tisíce korun hodnocení šest a výrobek za deset tisíc hodnocení pět, neznamená to, že ten s šestkou hraje lépe. V čísle 2 našeho časopisu získal zesilovač DPA 222 jako první výrobek tuto šestku. Při ceně zhruba třicet tisíc korun. Musím zde říci, že by zřejmě dostal šestku i při ceně padesát tisíc, nebo by musel mít stupnici „za roh“ až někam k osmičce či devítce. A kdyby dépéáčka měly být určitou referencí a mít čistou šest, tak by se asi naprostá většina běžné audiotechniky mrskala někde od nuly do dvou. To jsme nechtěli a stupnice je již jednou dána a nedivte se pokud se vám někdy rozestupy v hodnocení nebudou zdát správné. My se vždy budeme snažit přidělit toto hodnocení naprosto objektivně a stále mít na paměti, že rozhodujícím kritériem pro udělení bodů je ZVUK. Trochu tu předběhnu a řeknu již na tomto místě, že 386 navrhnu také šest. Není to proto, že bych chtěl Pavlovi Dudkovi nadržovat. Naopak, vždy budeme mít na DPAudio velice přísný metr. Chci všem jenom dát na vědomí, že tyto zesilovače při svých cenách prostě nemají konkurenci. Týká se to jak provedení, tak zvuku. Ze zákulisních tam-tamů vím, že všechny výrobky firmy DPAudio asi podraží. O současných cenách se tedy dá říci, že jsou zaváděcí. Nepochybuji ale o tom, že i po zvýšení cen zůstane poměr zvuk/cena více než vynikající. Je tu jen možnost pro ty z vás, kteří se chystají do věrného zvuku něco investovat, ušetřit pár tisíc. Navíc tyto zesilovače budou za pár let hrát stále stejně dobře a peníze dnes rychle ztrácejí svou hodnotu. No a konec konců jejich nákupem vlastně podpoříte domácí ekonomiku, poněvadž jsou to naše české ručičky a česká firma, která je prodává. Za srovnatelný „power amplifier“ přivezený ze zahraničí byste dali v přepočtu mnohem mnohem více. Všechny tyto argumenty hovoří zcela jasně pro Dudka. Já vím! Je tu jeden veliký problém: pro našince je i těch současných 35 tisíc korun veliká částka. Není to ale vina firmy DPAudio, ale hlavně naší čtyřicetileté anabáze s „rudochy“. Komunisti nás prostě připravili i o dostupnost kvalitní muziky tím, že tuto zem zadlužili až po budoucí generaci a morálně celý národ zmrzačili! Tato úvaha ale opravdu do tohoto měsíčníku nepatří, omlouvám se. (Ale je to tak.)
Povím vám ještě jeden příběh: Před asi dvěma lety jsem vzal svůj DPA 380 do Německa a jel do Fuldy navštívit kamaráda. Ten „kolega“ pracuje jako technik a zástupce šéfa ve známém obchodě s high-endovou technikou. Poslechové studio je to kvalitní a psalo se o něm i několikrát v německých hifi magazínech Stereoplay a Stereo. Byli opravdu zvědaví na to, co se v „Česku“ dělá za hifi… Při porovnávacím testu stále nasazovali lepší a dražší zesilovače, až stanula třistosmdesátka proti slavným západoberlínským monoblokům (schválně nebudu jmenovat, není to slušné a poraženým čest). Prostě DPA zvítězil na celé čáře. Reproduktory tvořily převážně JBL Ti 5000 a DYNAUDIO CONTOUR 1.3. Od té doby se na mně dívají v tomto studiu s větší úctou. Ta ale patří Pavlovi Dudkovi.
Mimochodem, ještě jsme si nepovídali nic z přírodopisu. Hovoří se hodně o ekologii a ochraně životního prostředí. Nedávno jsem se díval v televizi přes satelit na jeden přírodovědný film, a tam říkali, že v místech, kde sídlí dudek, to s kvalitou přírody není vůbec špatné. Já bych si tuto informaci troufnul přenést pro naše účely: V té zemi, kde tvoří své výrobky Dudek, to není s HIFI vůbec špatné. Co říkáte? (Kukaček co kukají v temném lese je tu dost.)
Teď tedy už konečně nadešla ta chvíle, abych vám DPA 386 popsal trochu blíže. Základní vzhledové provedení je u všech výrobků firmy DPAudio stejné. Přední panel tvoří leštěný kámen. Zákazník si může vybrat z několika druhů. Uprostřed čelního panelu je přilepen pokovený skleněný štítek s logem firmy, typovým označením (v mém případě DPA 386) a nápisem DUAL MONAURAL POWER AMPLIFIER. Toť vše. Zadní panel zesilovače je již na pohled rozmanitější. Uprostřed se nachází zdířka pro napájení AC IN 230 V , 50/60Hz. Nad ní je umístěn červený prosvětlený vypínač POWER. Zesilovač se dá tedy vypnout jen zezadu, ale to vůbec nevadí a vypínání (pokud zrovna neodjedeme na dovolenou) není nutné – na reproduktorech stejně vůbec nepoznáme, kdy je zesilovač v provozu a kdy je od sítě odpojen. Odstupy jsou totiž tak veliké, že i pokud dáme ucho k reproduktorům, nic neslyšíme. Vlevo a vpravo od síťové zásuvky vidíme symetricky uchycené kvalitní zlacené reprosvorky. Šroubovací kryt svorek je z plastu, průměr otvoru pro uchycení odizolovaného konce reproduktorového kabelu má dobrých 5 milimetrů – ani při vsunutí banánků nedojde k žádným problémům. Ještě blíže k chladičům máme vstupní konektory. Ty jsou typu RCA (cinch), kvalitně zlacené, s teflonovou izolací a čtyřnásobným kontaktem. Individuálně je možno objednat i symetrický vstupní zesilovač s konektorem XLR. Nad vstupními konektory označenými INPUT LEFT a INPUT RIGHT jsou umístěné jediné ovládací prvky. Ty tvoří dva potenciometry LEVEL LEFT a LEVEL RIGHT. Potenciometry mají hodnotu 5 kiloohmů s lineárním průběhem a slouží k nastavení úrovně vstupního signálu. Při nastavení na minimum je vlastně vstup zesilovače zkratován a při otočení na maximum máme v cestě signálu vpodstatě jen paralelně pětikilový odpor. Hodnota potenciometru byla zvolena s ohledem na to, že impedančně vyhovuje pro naprostou většinu přístrojů a také proto, že při menší vstupní impedanci se méně projevuje vliv kabelů. Potenciometry to jsou kvalitní, s pětinásobným sběračem. To je vše co se týká vybavení zadního panelu dépéáček. Je zde vlastně ještě několik nápisů jako třeba typové označení, výrobní číslo, bezpečnostní upozornění, doporučení minimální impedance reprosoustav (4 ohmy/100 W). A nápis, na který můžeme být hrdi: MADE IN CZECH REPUBLIC. Teď nás již čeká pohled nejkrásnější. Bude to slavnostní chvíle a zasloužila by malý přípitek šampaňským. Po odšroubování dvou šroubků ze zadní strany horního krycího perforovaného plechu je vše připraveno na otevření. Musíme raději opatrně a tak přístroj odpojíme od sítě! Plech je vsunutý do drážek vyfrézovaných v bočních chladičích. Zpočátku to jde ztuha, ale jakmile posuneme kryt o pár milimetrů, máme vyhráno. Kryt lze již lépe uchopit a vytažení je snažší. Pouze je třeba tahat symetricky, aby se plech nezaseknul. (Bylo by praktičtější pokud by zmíněné drážky měly trochu zkosené hrany. Montáž horního krytu by byla snažší a také by nehrozilo postupné odření laku na stranách tohoto krytu v případě častého otevírání zesilovače.) Pohled do útrob testovaného přístroje byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Tak čistá a dokonalá práce se vidí málokdy. Žádné továrny a automatizované výrobní linky se nechytají na poctivou a kvalitní ruční práci. Zesilovač je uvnitř naprosto symetrický a jsou to tedy opravdu dva monofonní koncové zesilovače ve společné skříni. Levou a pravou stranu tvoří dva výkonové bloky pevně uchycené k chladiči. Zajímavé a zcela nové je připevnění výkonových tranzistorů a následné předání tepelných ztrát chladičům: novinkou jsou zde zlacené hranoly, k nimž jsou přišroubované výkonové tranzistory (IRF 540 a IRF 9540). Slídová podložka je totiž až mezi hranolem a chladičem. Výsledkem je lepší předávání tepelných ztrát z plochy tranzistoru a tedy jejich menšího tepelného namáhání. Další velice důležitou věcí je také to, že pomocí hranolu je rozváděno napájecí napětí pro výkonové tranzistory. Ty totiž mají ustřižený kolektorový vývod, poněvadž ho vlastně nahradí zadní kovová ploška na tranzistoru. Výsledkem budou zřejmě ještě lepší dynamické vlastnosti zesilovače. Tranzistory jsou typu MOSFET a jejich trvalá proudová zatížitelnost je 28 ampér pro typ n a 18 ampér pro typ p. (Impulzní zatížitelnost je ještě 4x větší.) V rozkmitovém stupni použil Pavel Dudek ultrarychlé tranzistory firmy SANYO. Vůbec, dá se vlastně říci, že v nových zesilovačích DPAudio (222, 386, 383) jsou použity pouze kvalitní a zahraniční součástky. Uprostřed zesilovače, v samostatně odstíněné části, se nacházejí dva toroidní 160 VA transformátory, vyráběné českou firmou Tronic. Zde bych si poprvé dovolil určitou kritickou poznámku. Sekundární strana transformátoru je k vlastním výkonovým blokům vedena poměrně složitým způsobem: vodiče jsou nejprve připojeny na svorkovnici, ze které jsou (díky paralelně zapojeným svorkám) teprve následně propojeny pomocí dalších vodičů. Domnívám se, že tento způsob propojení poněkud zvýší vnitřní odpor zdroje a nepatrně sníží teoreticky dosažitelný maximální výkon. Jsou mi přirozeně známé důvody řešení v zesilovači použité. Je to snadnější montáž a demontáž a současně téměř zanedbatelný zvukový efekt výše zmíněného. Filtrační kondenzátory jsou celkem čtyři a jejich hodnota je 10.000 mikrofaradů na 50 voltů. Pocházejí od firmy Roederstein. Místo výkonových vícewattových odporů je zde zvolená další fajnovost: řazení více šestisetmiliwattových metalizovaných jednoprocentních odporů paralelně. (Vhodnou kombinací dosáhneme jakékoliv hodnoty odporu a výsledkem je menší vlastní indukčnost odporu.) Je to řešení účelnější, hezčí na pohled, praktičtější i levnější než používat veliké a drahé výkonové odpory. Ochranné obvody v zesilovači zajišťují dvě funkce: elektronická pojistka proti zkratu a stejnosměrná ochrana. Ochranná relé odpadnou okamžitě a po zapnutí sepnou zhruba za tři sekundy. Po této době jsou již přechodové jevy u konce a v reproduktoru se neozve žádné nepříjemné lupnutí. Offset na výstupu je hlídán operačním zesilovačem a jeho hodnota nepřesahuje jeden až dva milivolty. Pojistek je v 386 celkem šestnáct: dvě síťové, každá větev napájení (4x) a pomocná napětí pro ochranné obvody (2x) a osm pro napájení vstupních částí výkonového zesilovače. Zde se dá diskutovat o tom, jaký vliv mají pojistky a ochranné obvody na kvalitu zvuku. Někteří zahraniční recenzenti i velice renomovaných odborných audio magazínů se této problematice ve svých úvahách často věnují. Někteří mají ten názor, že ochranné obvody, výstupní relátka, vstupní relátka i jištění napájecích napětí pojistkami se negativně projevuje na zvukovém obrazu produkovaného zesilovačem. Někteří jiní zase tuto věc bagatelizují a říkají že tyto nuance nemohou zvuk ovlivnit. Jiní, převážně technokraticky orientovaní, jasně a logicky zdůvodňují, že opravdu pojistka v napájecí větvi, nebo kontakty výstupního relé nemohou měřitelně zvuk negativně ovlivnit. Mě osobně se toto jeví správné a myslím si, že zesilovač musí být vybaven ochrannými obvody. Nikdo totiž nemůže zaručit, že nedojde někdy ke zničení určité součástky (stárnutí, chyba při výrobě, nižší životnost atd.) a následně se dostane plné napětí na výstupní svorky zesilovače a tím pravděpodobně dojde ke zničení často velice drahých reproduktorových soustav. Bude tedy na zvážení každého čtenáře, čemu dá přednost. Zda o nějaké to (někdy diskutabilní) zlepšení zvuku o pár procent, nebo přítomnosti kvalitních ochran v obvodech toho kterého zesilovače. Velikou měrou se podepisují na skvělém zvuku také plošné spoje. Jsou dvouvrstvé s prokovenými otvory, vyrobené v naší republice. Rozvod zemí na plošném spoji je velice důležitý a podílí se významným dílem na skvělých hodnotách odstupu signál/brum. Vnitřní kabeláži byla věnována náležitá pozornost, tudíž ani ta neruší v pohledu na dokonalou symetrii vnitřního uspořádání zesilovače. Všechna zrcadlová vedení mají naprosto stejnou délku, jsou pečlivě kroucené (menší rozptylová pole) a jejich uchycení k plošným spojům je zajišteno kvalitními konektory. Z toho následně vyplývá velice snadná montáž a demontáž při výměně bloku, případně servisní ošetření či laboratorní měření. Musím potvrdit, že měření každého výkonového modulu je velice důkladné. Sám jsem byl mnohokrát svědkem kontroly symetrie pozvolné limitace na osciloskopu. Doma jsem si sám ověřil (do reálné odporové zátěže: dva tisíciwattové odpory 2,2 Ohmy), že k limitaci výstupního sinusového signálu dochází naprosto plynule a dokonale symetricky, bez jakýchkoliv rušivých kmitů. Mimochodem ty odporové zátěže byly pěkně teplé a „krásně zpívaly“ (kmitočet vstupního testovácího sinusového signálu byl 1 kilohertz). To jsem zase trochu odbočil, ale chtěl jsem jen říci, že každý zesilovač firmy DPAudio prochází důkladnou výstupní kontrolou a každý kus je pečlivě individuálně proměřen! Návod k obsluze je kvalitně zpracován a jeho součástí je i měřící protokol zesilovače, kde jsou uvedeny skutečné naměřené hodnoty výkonu do zátěží 4 a 8 ohmů, datum a podpis Pavla Dudka. (Záruční list je součástí návodu.) Prozatím je záruka na 12 měsíců, ale pravděpodobně bude časem ještě delší.
Když teď tak přemýšlím o všem, co jsem zde již napsal, napadá mě jedna věc. Vždyť je to téměř samá chvála a kromě jediné vyjímky vlastně chybí jakákoliv kritická slova. Šlo by přirozeně napsat, že třeba filtrační kapacity zdrojů by mohly být větší, toroidní transformátory výkonnější, ochrany řešeny jinak, tranzistorů více nebo od jiných firem, vstupní zesilovač udělat ještě rychlejší, koncový stupeň raději realizovat v čisté třídě A, ale to by podle mne nemělo příliš veliký význam. Všechno toto ví a zná Pavel Dudek lépe než já, ale také ví, že nekompromisně řešené „konce“ by byly pro zákazníky daleko, daleko dražší! Nemohu tedy moc kritizovat, ani kdybych strašně moc chtěl. Dépéáčka prostě při svých prodejních cenách nemohou mít na našem trhu srovnatelnou konkurenci. A jak jsem se již jednou zmínil, jejich vpodstatě jedinou „vadou“ je víceméně jejich vlastní „dokonalost“, neboť vám ukáží vlastnosti a případné nedostatky vaší aparatury. To někdy může někomu vadit. Předvádějí výsledek velice analyticky, z čehož vyplývá, že při poslechu agresivnějšího zvuku některých CD přehrávačů a reproduktorových soustav, které mají například ostré výšky či středy, se může zdát výsledný zvukový vjem říznější, než bychom chtěli. To ovšem není vina zesilovače, ale sestavy jako celku. Také nechci výrobky firmy DPAudio srovnávat s kvalitními lampovými zesilovači. Toto srovnání ponechám jiným zvukovým odborníkům. Já se na tuto roli necítím poněvadž mě se zvuk dépéáček velice líbí. A kromě toho tyto dvě kategorie jsou podle mne nesrovnatelné. Tranzistorové zesilovače by měly tvořit samostatnou kategorii a lampové také. Navíc kvalitní „lampáče“ stojí o mnoho více než Dudkovo siliče. Musím zde jen vyjádřit přání mnoha lidí oddaných věrnému zvuku. Těmi přáními je v první řadě to, aby Pavel Dudek zdárně a co nejdříve dokončil a uvedl na trh svůj řídící zesilovač DPA 111 a za druhé aby se pokusil časem vyvinout levnější integrovaný zesilovač. Místo na HIFI Olympu má již rezervované vším tím co již za téměř 25 let své činnosti v tomto oboru zkonstruoval. Ještě mne teď napadl jeden nedostatek všech těchto výkonových zesilovačů. Ale toto je můj čistě subjektivní názor. Uvítal bych, pokud by se výrobkům DPAudio časem podařilo mít na předním panelu třeba malou matnou lehce svítící modrou LED indikující to, že je zesilovač v provozu…
(Chtěl bych na tomto místě vyzvat čtenáře a firmy, aby daly firmě DPAudio informaci, pokud by věděli o někom, kdo by dokázal zhotovit kvalitní mechanické díly v potřebném množství a se zaručenou dlouhodobě stabilní kvalitou.)
V průběhu oněch několika šťastných týdnů, kdy jsem měl 386 doma, jsem přehrával veliké množství disků mnoha různých hudebních žánrů a od rozličných firem. Zesilovač pracoval v množství kombinací všemožných audio přístrojů a zapojeno bylo více různých kabelů. Jejich vliv byl opravdu menší než u většiny konkurentů. Také zahřívací a zahořovací procesy přinášely menší zlepšení, než jsme většinou zvyklí. To znamená, že zesilovač je maximálně promyšleně navržen a zkonstruován. Přesto ale rozdíly mezi kabely existovaly a zahřátý a zahořený zesilovač hrál lépe než studený! Soužití s tímto přístrojem je krásné, hudba linoucí se z reproduktorů má kouzlo oslovit nás více než kdykoliv předtím. Je ovšem nutno opravdu poslouchat a najít si chvíle klidu pro tato oslovení. Hudba je krásná a doba, kdy v šeru obývacího pokoje v klidu a pohodě relaxujete po namáhavém dne, patří k těm nejšťastnějším v našem životě. Moc kvaliních kompaktních disků se v prodejnách většinou nenachází, tedy si troufnu upozornit na některé, které se mi při testování dépéáček velice líbily. Předně to byla trojice disků od firmy Chesky Records: Anna Caram – Rio After Dark (1989), Rebecca Pidgeon – The New York Girls‘ Club (1996), Sara K – Tell Me I’m Not Dreamin‘ (1995) všechny DDD. Výborně se osvědčila známá Kelská kytara – Michal Hromek (1990 Bonton). Často jsem si pouštěl Neil Younga: Sleeps With Angels (1994 Reprise), Mirror Ball (1995 Reprise, HDCD) a úchvatný soundtrack k filmu Dead Man od Jima Jarmusche s nenapodobitelnou kytarou Neila Younga. Mnohokrát v mých poslechových prostorách zněl hluboký hlas Nicka Cavea na discích Murder Ballads (1996 Mute) a hlavně jeho poslední deska Boatsman’s Call (1997 Mute). Posledně jmenovaný disk mě velice potěšil tím, že součástí bookletu je i český překlad Caveových textů! Mimochodem podání barev lidského hlasu je jednou z mnoha předností všech dépéáček. Zajímavostí je to, že cenově blízcí 222 a 386 se poměrně dosti odlišují v tom, jak nám hudbu zprostředkují. Těžko se určuje zda má lepší ten nebo onen. Někteří členové redakce více preferují zvuk z 222 (třeba kolega Vlk, Brassány). Mě je bližší podání z 386. Budoucí majitel některého ze jmenovaných zesilovačů by si měl do firmy donést svou zvukovou sestavu (reproduktory a CD přehrávač, raději i kabely) a poslechnout si oba dva přístroje. Odlišují se trochu v podání basů a v detailech prostoru a nepatrně i v barvách nástrojů. Jsou to jen nuance, ale vzhledem k tomu, že takový zesilovač se většinou kupuje na dlouhou dobu, mělo by k tomu dojít.
Nebudu zde již dále podrobně líčit, že z testovaného zesilovače zní kytara jako kytara, klavír jako klavír, saxofon jako saxofon a lidský hlas kupodivu jako lidský hlas. Půjdu nyní raději zase poslouchat HUDBU abych se z tohoto opěvování skvělého zesilovače nepominul. Možná mne za pár dní ještě něco napadne. Pokud ne, nevadí, myslím že vše podstatné jsem již na předchozích stránkách napsal. Bohové snad půjdou chvíli i se mnou…

Petr Püschel Hodnocení (HIFI meter) 6

( původně napsáno: ‎‎‎‎čtvrtek ‎1. ‎května ‎1997, ‏‎23:59:52 )