Tannoy Dimension 12

High End Report
Profil
Reproduktorová soustava
Tannoy Dimension 12

Autor: Petr Püschel

Úvod

V životě recenzenta hifi techniky nastávají okamžiky, které se dají počítat na prstech jedné ruky. Jedním z takových osudových setkání se pro mne stala zhruba třítýdenní přítomnost Tannoy Dimension 12 v mé podkrovní pracovně. Již samotný přesun těchto velkých a značně těžkých reproduktorových soustav po schodišti je zážitek sám o sobě. Ruce a záda bolely ještě pár dní. (Ze schodů to šlo ještě hůř.) Nerozepisoval bych se zde, v tomto profilu tolik, kdyby poslech těchto soustav nebyl pravým soustem pro labužníky.

Popis

Reproduktorové soustavy Dimension 12, britské firmy Tannoy, získaly zcela oprávněně ocenění EISA 2001-2002 v kategorii „High End Audio“. K získání tohoto prestižního ocenění přispěl jednak excelentní design, ve kterém se kloubí jak tradice tak moderna, a samozřejmě výtečný zvuk, dosažený použitím osvědčeného reproduktoru „Dual Concentric“ a výškového „Super Tweeter“. Oba jsou perfektně sfázované a dosahují tak vynikající čistoty zvukového projevu soustavy. Firmu založil Guy R. Fountain před 75 lety, tedy v roce 1926 (krátce po zahájení prvního rozhlasového vysílání na světě) v Londýně. V garáži začal Fountain vyrábět první produkty (usměrňovače a nabíječky pro akumulátorová rádia). Podle slitiny kovu (tantalum alloy), potřebné k výrobě, dává název své firmě. V polovině třicátých let se již můžeme setkat s celou řadou dalších firemních produktů. Například cirkus Bertrama Millse v Londýně používá „Horny“ od firmy Tannoy. V následujícím roce 1936 se produkce stěhuje do větších prostor. Nové sídlo továrny je v londýnském Canterbury Grove. Velký důraz klade firma na vývoj a výzkum což se projevilo koncem čtyřicátých let velkým fungujícím výzkumným a vývojovým střediskem. V padesátých letech dochází k dalšímu zlepšování firemní speciality „číslo jedna“, reproduktoru Dual-Concentric. V roce 1956 představila firma první dvoupásmovou reproduktorovou soustavu „Audiometric“. Další významný produkt přišel v roce 1965. Jednalo se o stereofonní gramofonovou přenosku „Cartridge“ (Tannoy Vari Twin II). V roce 1978 představuje Tannoy novou řadu svých reproduktorových soustav: modely Chester, Dorset, Mayfair a Ascot. V roce 1982 získává firma prestižní ocenění: Stereo Sound Golden Award v Japonsku za reproduktorovou soustavu Westminster. V průběhu devadesátých let přichází s celou řadou dalších reproduktorových soustav všech cenových kategorií. Mnohé z nich patří ve svých kategoriích k tomu nejlepšímu, co světový trh nabízí. Na začátku nového tisíciletí a s nástupem nových digitálních technologií (SACD, DVD Audio) drží firma krok a ve výbavě jejich „vyšších“ reproduktorových soustav je technologická novinka, tzv. Super Tweeter. Tento měnič je schopen reprodukovat hudební signál do více než 50 kHz. Je použit i v naší testované soustavě Dimension 12. V 70. letech se firma přestěhovala do Skotského Coatbridge. Díky svým kvalitním produktům získala firma dobré jméno po celém světě a pro mnoho lidí se stala synonymem dobrého zvuku. Reproduktor Dual Concentric je největší chloubou firmy. Jeho vývoj započal již před více než 55 lety a v roce 1947 se poprvé objevil na trhu. Základní myšlenkou pro jeho konstrukci je fakt, že nejlepší poslech je takový, při kterém se šíří zvukové vlny od zdroje k uším z jednoho místa. Proto tedy umístění výškového reproduktoru uprostřed velkého basového měniče. Při poslechu takto konstruovaného reproduktoru má posluchač pocit poslechu „jednopásmového“ reproduktoru a tedy i velké čistoty zvuku. Reproduktorová soustava Tannoy Dimension 12 se vyznačuje excelentně zhotovenou skříní. Její konstrukce je promyšlenou ukázkou takového designu, který se hodí jak do klasicky „staroanglicky“ zařízeného pokoje, tak do moderního stylu, ve kterém dominují kov, sklo a chladné barvy. Skříň je kombinací kovu (přední hrany, nohy a odlitek „super výškáče“ tvoří vysoce leštěný dural) a dřeva (ozvučnici tvoří sendvičová struktura z březového dřeva a masivních MDF desek. Soustava je samozřejmě důkladně vyztužena a je zvukově rigidní. Část horní plochy před Super Tweeterem a krycí rámeček jsou potaženy jemným černým sametem. Jeho použití má kladný vliv na potlačení nežádoucích difrakcí v oblasti vyšších kmitočtů. Samotný otvor pro reproduktor v krysím rámečku je chráněn vertikálně připevněnými provázky. Jejich vliv na zvuk je naprosto neutrální. Boky skříně (jak je typické pro většinu soustav firmy Tannoy) se sbíhají směrem k zadní straně. Uprostřed zadní stěny vyúsťují dva bassreflexové otvory. Standardně jsou v nich umístěné ucpávky z černé pěnové hmoty. Pod těmito otvory je připevněn terminál s pěti do kruhu umístěnými, kvalitními reproduktorovými konektory od firmy WBT. Onen pátý konektor slouží k uzemnění reproduktorové soustavy (potlačení případných brumů a vf rušení). Firemní měnič Dual Concentric má, pro dosažení optimální tuhosti, membránu s proměnnou tloušťkou plněnou minerálním materiálem. Středotónový měnič disponuje masivním dvojitým magnetem. Konstrukce šasi je tvořena velmi tuhým odlitkem, který vylučuje rezonance. Kmitací cívka z poměděného hliníku zvyšuje citlivost měniče. Přívodní vodiče tvoří beryliový bronz, vysoce odolný vůči únavě materiálu. Soustava souosých vlnovodů ideálně usměrňuje vlnové křivky. Díky tomu, že se oba zdroje zvuku chovají tak, jakoby vyzařovaly z jediného bodu, je dosaženo výborné fázové koherence. Při pohledu na řez reproduktorem je vidět uprostřed typicky tulipánovitě rozvětvené plošky, které se významně podílejí na přesném vyzařování vysokých kmitočtů. Svým způsobem představuje tento měnič dokonalého představitele principu souosého zdroje zvuku a žádná firma ho svou kvalitou dosud nepřekonala. Super Tweeter, který je nedělitelnou součástí testovaných reproduktorových soustav, dodává firma Tannoy rovněž v samostatném balení pod označením ST100 a lze jej připojit k jakékoliv reproduktorové soustavě. S nástupem formátů SACD a DVD Audio je to velice chvályhodný počin. Tento „supervýškáč“ totiž umožňuje nezkreslenou reprodukci signálů až do zhruba 54 kHz. V možnostech tohoto přídavného měniče je nastavení dělící frekvence ve třech stupních (14, 16 a 18 kHz) a citlivosti v pěti stupních (od 89 do 95 dB). Kmitočtový rozsah sahá až do 54 kHz, kde má pokles -6 dB a na 100 kHz je pokles -18 dB. Výrobce uvádí špičkový příkon 550 W. Vnitřní kabeláž Dimension 12 je rovněž vysoce kvalitní, tvoří ji stříbrné kablíky firmy Van Den Hul.

Zvuk

Zvuková stránka testovaných reproduktorových soustav je kapitola sama o sobě. Chtě nechtě má recenzent určité názory na produkty, které testuje, ještě před tím, než je začne prakticky ověřovat. Je to dálo nejenom tím, že autor v průběhu let již slyšel ohromné množství různorodých sestav audio komponentů, ale i na základě teoretických zkušeností nabytých díky četbě odborných časopisů a informací na stránkách Internetu. Osobně jsem do určité míry předpokládal, že Tannoy Dimension 12 budou zvukově zdařilé soustavy. Přesto však jako vždy vítězila vrozená skepse vůči všemu, co se obecně příliš chválí. A tak jsem také pomalu a nenápadně začal sobotní den s poslechem. Reproduktorové soustavy jsem pozvolna rozehrával a při tom, abych využil dobu nutnou k rozehrání, dělal jsem si svou práci v poslechové místnosti. Hudba hrála jen o trochu hlasitěji než při obvyklé hudební kulise. Své sluchové orgány jsem tak nenápadně „zvykal“ na zvukový projev reprosoustav. Mé úplně první dojmy nebyly zrovna přehnaně nadšené. Nenápadný a příjemný zvuk. Po pár hodinách jsem si sedl na místo předpokládaného optimálního poslechu a začal „ladit“. Pomocí testovacích disků jsem si příští hodinku hrál s umístěním D 12 v prostoru. A následnou hodinu ještě s jejich správným natočením a nakloněním. Před „nakláněcí procedurou“ jsem na spodní část ke dnu skříní přimontoval dodávané hroty. V této době mi již bylo jasné, že v mé domácnosti dochází k mimořádné události. Takovouto událostí nazývám období, kdy mám půjčený do testu opravdu mimořádný produkt. (Posledním stejně výrazným produktem byl před lety elektronkový zesilovač Audiomat Solfege.) Jak jsem v předcházejícím textu naznačil, Tannoy Dimension 12 vyžadují opravdu velice důslednou činnost pro optimální umístění v poslechové místnosti. Ne že by jinak nehrály dobře, ale pokud se podaří nalézt v rámci možností opravdu optimální místo, odvděčí se nám mimořádným poslechovým zážitkem. V mém případě se stala poslechovým místem podkrovní místnost zhruba 4,5 × 4,5 metru, nadprůměrně zatlumená. Skříně reprosoustav byly umístěné přibližně 2,8 metru od sebe a svou osou natočené přímo k poslechovému místu. To se nacházelo na vrcholu rovnostranného trojúhelníka. Naklonění soustav tvořilo takový úhel, aby osa reproduktoru protínala osu uší posluchače. V tomto umístění předváděly D 12 v mé pracovně opravdu skvělý výkon. Jako zdroj signálu jsem tentokrát použil Denon DCD-2560 jehož fixní výstup byl propojen pomocí Dudkovo Sound Refineru s prototypem řídícího zesilovače (PP-01 SE MkII). Na výstupu řídícího zesilovače jsem použil Weinberg Audio Klunker. Výkonové zesílení obstarával osvědčený DPA-380 SE MkII. Jako reproduktorové kabely v bi-wiringovém režimu jsem použil KraitWire model 3 pro napájení Super Tweeteru a Eridian TCC Unger pro přenos signálu k reproduktoru Dual-Concentric. Samozřejmě jsem v průběhu pár týdnů, kdy jsem měl soustavu doma všemožné varianty zapojení, ale výše popsaná se mi osvědčila nejlépe. Nejvíce a nejrychleji mne na projevu testovaných reproduktorových soustav upoutala neuvěřitelná čistota středních a vysokých kmitočtů. V plné kráse se to projevilo například na úvodní skladbě alba „Silent Night a Christmas in Rome“ od Paddy Moloney. Ženský zpěv ze skladby Tichá noc zněl poslechovým prostorem tak, jak jsem ho dosud nepoznal. Čistota projevu evokovala dojem „jednopásmovosti“. To je ostatně jeden z typických atributů při poslechu koaxiálních reproduktorů Dual Concentric firmy Tannoy. Super Tweeter je dokonale fázově sladěný a tudíž pocit velké zvukové čistoty je dominujícím prvkem kritického poslechu. Tento fakt mne velice dobře naladil a začal jsem vkládat další a další stříbrné disky do CD přehrávače. Má oblíbená deska „Neuč vtáka litať!“ od Richarda Millera již ukázala podání celého zvukového spektra. Prostorová lokalizace jednotlivých nástrojů byla přesná, zpěvákův typický hlas zněl přirozeně, basové tóny nijak hudby nepřehlušovaly, ale byly úžasně prokreslené s výbornou mikrodynamikou. Skočil jsem rovnou mezi bluesové skvosty v podání Jamese Cottona a jeho alba „Deep in The Blue“. A tady mi úžasem poklesla brada. Vůbec jsem doposud netušil, o co jsem v této nahrávce přicházel, když jsem ji poslouchal na jiných reprosoustavách. Teprve Dimension 12 mi ukázaly, co všechno záznam, onoho dnes mnohými již odvrhovaného formátu Compact Disc, obsahuje. Akustické blues, akustický jazz, to se zdálo být tím pravým pro testované reproduktorové soustavy. Foukací harmonika mistra Cottona zněla přesně tak, jak má foukací harmonika znít. Vůbec, dá se říci, že dechové nástroje jsou pro tuto soustavy tím pravým. Totéž se ovšem dá říci i o strunných nástrojích, jak to vzápětí dokázal Antonio Forcione na svém albu „Acoustic Regente“ i Antonio Vivaldi (ten tedy nikoliv bohužel osobně) ve „Čtveru ročních období“. Snad jen při poslechu Čajkovského „Prvního klavírního“ koncertu jsem měl dojem, že klavír není tou nejsilnější zbraní reproduktorových měničů Tannoy. Ale to je opravdu hledání nepatrných pih na kráse. Rozhodl jsem se podrobit Dimension 12 dalšímu zvukovému testu. Je známo, že mnoho reproduktorových soustav, které výborně hrají akustickou hudbu, blues, jazz, komorní hudbu atd. mají problém s reprodukcí rockové a obzvláště elektronické dynamické hudby. Proto jsem byl moc zvědav, jak si Tannoy s tímto problémem poradí. Zjistil jsem, že problém jsem si vymyslel pouze já. D 12 hrály tento žánr s takovým nasazením, jako by k tomu byly přímo stvořené. Já jsem opět po mnoha letech zjistil, že se mi elektronická hudba (samozřejmě některá) líbí. A tak jsem poslouchal poslední CD „Exciter“ od britských Depech Mode (kde jsou ty časy kdy jsem, ještě za minulého režimu, byl v Praze na jejich koncertě), nejnovější album „Vespertine“ islanďanky Björk (mimochodem úžasně krásná věc) i hit letošní sezóny, „tajný“ projekt britských Blur, album Gorillaz. Hudba zněla poslechovou místností s plnou energií a přitom čistě, nezkresleně. Navíc člověk byl schopen s těmito reproduktorovými soustavami poslouchat opravdu mimořádně vysokou akustickou hladinu aniž by měl pocit, že jeho uši nějak zvláště trpí. Častým neduhem mnoha i drahých reproduktorových soustav bývá to, že příliš hlasitý poslech je agresivní, „bolavý“ a sluchový orgán tím trpí. Ne tak v případě Tannoy Dimension 12. Pokud by se na tomto poli dalo soustavám něco vytýkat, tak snad ten fakt, že nejhlubší kmitočty nezasahují posluchače s tím fyziologickým pocitem, který máme například na rockovém koncertě. (Mnoho reprosoustav toto umí, zato však válčí problémem s čistotou tónů.) Při poslechu našich soustav má i velmi náročný posluchač zřetelný dojem, že je v reprodukci vše, co tam potřebuje mít. Basy v hudbě jsou. Nic víc, nic míň. Nejsou dominantním prvkem. Nedávají najevo svou převahu i tam, kde nemají co dělat. Pokud nahrávka obsahuje basů málo, zahrají jich Tannoy málo. Pokud v nahrávce jsou, uslyšíme je tak, jak je potřeba. Ne nadarmo jsou tyto koaxiální měniče součástí vybavení mnoha zvukových studií po celém světě. V dalších dnech jsem při poslechu vystřídal alba všech možných zvukových žánrů. Od Rolling Stones a jejich „Bridges to Babylon“ přes úžasné album „Buena Vista Social Club“ na němž Ry Cooder spolupracoval s vynikajícími kubánskými muzikanty, až po album Al DiMeoly „Winter Night“ a Saru K. a její skvělou desku „Play on Words“. Během této doby jsem poslouchal převážně hudbu a nikoliv pouze zvuk.
V čase, kdy byly Tannoy D 12 u mne doma, jsem měl k dispozici celou řadu zajímavých titulů na CD. Jedním z interpretů (lepe řečeno interpretek), který na mě zanechal opravdu hluboký dojem, je Mari Boine Band. Album „Bálvvoslatjna (Room of Workship)“ bylo pro mne objevením dalších hudebních dimenzí (tak jako kdysi Daed Can Dance). Při reprodukci přes testované Tannoy jsem měl pocit absolutního ponoření se do úchvatného exotického světa vzdálených končin. Kvalita této desky nemůže tolik vyniknout na malých reproduktorových soustavách, poněvadž nedílnou složkou nahrávek jsou velmi hluboké basy. Podle mne je to ideální CD, které by demonstrovalo možnosti testovaných soustav.
Tannoy Dimension 12 totiž dokáží vtáhnout posluchače do děje a zapůsobit na vnímání takovým způsobem, že člověk chtě nechtě začne vnímat hudbu v celé její kráse a zapomene na ten fakt, že poslouchá „nějakou krabici plnou elektroniky“.

Závěr

Chtěl bych vyjádřit konstruktérům měničů, které hrají v reproduktorové soustavě Tannoy Dimension 12 svůj obdiv. Díky dvojitému koncentrickému reproduktoru a dokonale znějícímu super výškovému reproduktoru, které ve vzácně harmonické spolupráci znějí jako jediný jednopásmový měnič, jsem měl příležitost uslyšet ve svém poslechovém prostoru výjimečně čistý zvukový přednes. Dominantním rysem testovaných reproduktorových soustav je příkladná zvuková čistota středních a vysokých kmitočtů oproštěná od fázových posuvů. Středy jsou jemné, čisté a úžasně detailní. Stejně tak vysoké kmitočty, bez stop jakékoliv agresivity. Dimension 12 se dobře poslouchají jak při tichém nočním poslechu, tak i při vysokých akustických hladinách. Jejich poslech je krásným a neunavujícím zážitkem. Pro předvedení svých kvalit potřebují kvalitní, rychlý a přesný zesilovač. Jejich projev je muzikální v tom nejlepším smyslu slova.

Reproduktorová soustava Tannoy Dimension 12
Kontakt
Doporučený výkon zesilovače 50 – 280 W RMS
Trvalý výkon 180 W RMS
Špičkový výkon 675 W
Citlivost (2,83 V / 1m) 92 dB
Nominální impedance 6
Frekvenční rozsah (-6dB) 30 Hz – 54 kHz
Měniče:
Dual Concentric
Super Tweeter
300 mm (12“)
25 mm (1“)
Výhybka:
Dual Concentric type
Super Tweeter type
6-řádu Linkwitz Riley, 1,1 kHz
horní propust, 3-řádu, 12 kHz
Bassreflex Dvojitý, vyzařování dozadu
Povrchová úprava Americká třešeň s leštěnou duralovou slitinou
Rozměry (š,v,h) 440×1210×440 mm
Hmotnost 49 kg / ks
Cena 359.990,- Kč / pár

Hodnocení
Zvuk Excelentní 6 / 59
Provedení Excelentní 6 / 42
Cena Výborný 5 / 15
Audio verdikt 116

Testovací nahrávky:

Mari Boine Band – Bálvvoslatjna (Room of Workship)
Carlos Santana – Supernatural (BMG, 1999)
Rolling Stones – Bridges to Babylon (Virgin, 1997)
Buena Vista Social Club
Fleetwood Mac – The Dance (Reprise Records, 1997)
Lynyrd Skynyrd – Endangered Speacias (Capricorn Records, 1994)
Antonio Forcione – Acoustic Revenge (Naim, 1993)
Paddy Moloney – Silent Night a Christmas in Rome (BMG, 1999)
Richard Müller – Neuš vtáka liteť ! (Popron 1992)
James Cotton – Deep in The Blues (Verve, 1996)
Depeche Mode – Exciter (Mute Records, 2001)
Gorillaz (EMI Records, 2001)
Björk – Vespertine (Universal, 2001)
Nick Cave – The Boatsman’s Call (Mute Records 1997)
Al DiMeola – Winter Nights (Telarc, 1999)
Sara K. – Play on Words (Chesky Records, 1994)
Khachaturian – Symphony No.2/Gayaneh (Chandos Records, 1991)
Jaromír Nohavica – Divné století (EMI / Monitor, 1996)

Testovací aparatura:

CD přehrávače: Denon DCD-2560 Denon DCD-1800R

Zesilovač: Dudek DPA 380 SE MkII / PP 01 SE MkII

Signálové kabely: Sound Refiner Weinberg Audio Klunker KrautWire Model 4 Amber 2

Reproduktorové kabely: Eridian TCC Ungr KrautWire Model 3

( původně napsáno: ‎‎úterý ‎20. ‎listopadu ‎2001, ‏‎14:48:38 )