Denon DCD 1800R

Vydáno
Komentáře 0

Krásné staré stroje:

CD přehrávač DENON DCD 1800 R

Neuplynula moc dlouhá doba a mám tu čest představit vám v naší rubrice o klenotech ze starých dobrých časů skvost nadmíru okázalý, a to CD přehrávač od firmy, kterou již z našich stránek velice dobře znáte. Jedná se o firmu DENON a její model DCD 1800 R. Firma DENON je průkopník v digitální technice. Společnost s již osmdesátiletou historií se zabývá výrobou profesionální studiové techniky, špičkové hi-fi techniky, excelentně nahraných kompaktních disků (one point recording),gramofonových desek a magnetofonových kazet. V roce 1972 uvedla firma na trh první digitální recorder který využívá techniku PCM (pulzně-kódová modulace). Tato technologie se používá při nahrávání v různých studiích po celém světě. DENON dodal na trh mnoho dalších digitálních zařízení pro studiovou techniku jako třeba mixážní pulty, editory, ve spotřební technice to byl superlineární konvertor do CD přehrávačů, DAT recorderů a digitálních zesilovačů či D/A převodníků a z poslední doby známe ALPHA processor (za něj získala firma DENON cenu EUROPEAN HI-FI AWARDS 94/95). To tedy bylo na úvod něco o firmě DENON a teď přejdeme k jejich CD přehrávači DCD 1800 R. Tento přístroj byl testován v německém hifi měsíčníku STEREOPLAY 4/84, kde se umístil v kategorii: Absolute Spitzenklasse Referentz a jeho cena na německém trhu byla 2.000.-DM. Je tedy stejně starý, jako již v této rubrice představený PHILIPS CD 202. Tím ale společné znaky končí, poněvadž oba přístroje jsou diametrálně odlišné. Předchůdce našeho modelu byl uveden na trh pod označením DCD 1800 v roce 1983 a byl to první CD přehrávač firmy DENON. Náš přístroj je černý, celokovový s masivním plechovým krytem a tomu odpovídá i jeho ne zrovna malá hmotnost 10kg. Velice se podobá CD přehrávačům tak, jak jsme zvyklí. Šuplík pro vkládání CD vyjíždí hladce a plynule. Display je multifunkční, fluorescenční jako u dnešních přístrojů. Vybaven je i dálkovýn ovládáním na němž jsou všechny potřebné funkce. Na předním panelu přístroje se nacházejí jak tlačítka pro základní funkce přehrávače, tak i klávesnice pro přímou volbu čísla skladby, programování, prohlížení a mazání programu, opakování zvoleného úseku a přehrání prvních deseti sekund z každé skladby. Výstup na sluchátka se nachází úplně vpravo vedle senzoru pro dálkové ovládání a je naštěstí variabilní, tudíž si můžeme potenciometrem nastavit optimální hlasitost sluchátek. Jak mi potvrdil můj analytický audiofilský akustický mikroskop (mikrosluch) BEYERDYNAMIC DT 990 (tedy skvělá otevřená magnetodynamická sluchátka, které německá firma BEYER vyrábí již více než deset let), sluchátkový výstup uměla firma DENON vyrobit opravdu kvalitní. Ve zvuku nic nechybí a všechny zvukové přednosti přístroje jsou víceméně zachovány. Na zadní straně našeho stroje vyčnívá vpravo do prostoru kovové pouzdro pro transformátor a levou stranu zdobí žebra velikého chladiče stabilizátorů zdroje. Na štítku umístěném uprostřed zadní strany je kromě nápisu MADE IN JAPAN také uveden příkon 32 wattů a po přiložení ruky na chladič nebo na transformátor je to znát. Mezi chladičem a pouzdrem na transformátor se nachází přepínač TIMER ON/OFF. Síťová šňůra je přivedena napevno. Výstupní konektory typu cinch jsou pevné, kvalitní, zlacené. Žádné jiné konektory DENON nemá, výstup je fixní. Postrádám tedy digitální výstup, ale v roce 1984 ještě nebyl va výbavě přehrávačů kompaktních disků tak samozřejmý jako dnes. Přístup do útrob přístroje je snadný. Po odšroubování čtyř velikých šroubů na bocích sejmeme vrchní kryt, který je tvořen silným a těžkým plechem. Naskytne se nám pohled do vnitřku přehrávače, jenž je plný elektroniky. Transformátor se nachází v podstatě v samostatné odstíněné krabici vpravo vzadu za CD playerem. Z toho nám plyne, že neruší svým elektromagnetickým polem. Zdroj je velice pohatě dimenzován, ale je společný pro napájení digitální i analogové části. Dnes by již byl tak vysoký model mnoha firem vybaven dvěma zdroji. Mechanika laseru se liší od pozdějších modelů a spíše se částečně podobá mechanikám CDM od Philipse. (Laser se nepohybuje po přímce, ale po oblouku.) I po letech (a bylo jich již třináct) načítá disk rychle a přesně. Pouze přístup k navoleným skladbám trvá na dnešní dobu poměrně dlouho (jednotky sekund). Elektronika se nachází na dvou velikých deskách o rozměrech 20×25 cm umístěných nad sebou. Další elektronika se nám ještě ukrývá u displaye a u řízení laserové jednotky. Samotná analogová část a výstupní obvody jsou i na desce plošného spoje důkladně odstíněné plechem od ostatní elektroniky. Přímo na desce se ještě nacházejí veliké filtrační kondenzátory pro napájení výstupních obvodů, které jsou řešeny pomocí diskrétních součástek a pro každý kanál samostatně. Pro odborníky a pamětníky uvedu namátkou některé z integrovaných obvodů použitých v přehrávači. PCM 53 JP-V (Burr-Brown), SAA 7020 a SAA 7011 (Philips), UR 3712, HD 6805 V1P (zákaznické IO Denon). Obvod SAA 7020 je určen na korekci chyb a jeho nesporné kvality využívá ještě dnes ve svých CD například i velice renomovaná britská highendová firma NAIM AUDIO. Desky s elektronikou samozřejmě obsahují řadu měřících, nastavovacích a servisních míst a prvků pro elektronické, ale i mechanické nastavení přístroje. Oproti dnešním highendovým špičkovým přístrojům působí vnitřek Denona přeci jen poněkud více chaoticky a neuspořádaněji. Máme zde veliké množství propojovacích kabelů, plochých a samozřejmě na konektorech. Přesto ale znovu opakuji, že samotná výstupní analogová část je vyřešena velice elegantně a funkčně a to se s naprostou suverenitou projevuje ve výsledném zvuku DCD 1800 R. Ohledně této vlastnosti se rozepíšu poněkud podrobněji, než je v této rubrice zvykem. Protože hned po zběžném poslechu přístroje na obyčejných kabelech mě zvuk linoucí se do obývacího pokoje poněkud zaskočil. Během let mi totiž prošlo rukama (a ušima) mnoho desítek, možná i nějaká stovka, různých audio komponentů, a jen tak něco mě neohromí. A tomuto přehrávači stříbrných kotoučků se to podařilo takovou měrou, že mě dostal na kolena. Hned jsem všeho nechal, a začal jsem tak trochu experimentovat se signálovými propojovacími kabely. Po nějaké zkušební době jsem se uvelebil do křesla a začal jsem se věnovat „krtickému poslechu“. Signál z DENONA šel do pasivního řídícího zesilovače SDPV PP 01 pomocí signálového kabelu AMBER 2, do koncového zesilovače DPA 380 signálovým kabelem Weinberg Audio Clunker Olique (45cm) a do reproduktorových soustav DALI 850 rovněž kabelem Weinberg Audio a to Purity Control (bi-wi 2×2.5metru). Reprosoustavy byly umístěné na hrotech ve vzdálenosti 2.8 metru od sebe, mírně natočené osami k sobě. Poslechová místnost byla zatlumená mírně nadprůměrně a poslechová nálada byla naprosto skvělá. Přístroje byly důkladně zahořené, několik hodin nevypnuté, signálová cesta důkladně odmagnetována specielním CD a reproduktorové membrány řádně rozkmitány a uvolněné… (Uff, snad jsem na něco nezapoměl. Jo ještě zaklínací formulky keltských „zvukotvorných“ rituálů a můžeme začít.) Nyní tedy již úplně vážně: už po přehrání několika skladeb mých oblíbených testovacích disků bylo jasné, že je to ten nejlepší CD player, který jsem zatím měl doma. (Na druhou stranu musím dodat, že špičkových CD jsem moc neměl a že jsem zaměřen spíše na siliče.) Přes své stáří Denon odstřelil mého Marantze 52 SE takovým způsobem, jakým by odstřelil americký basketbalový tým snů družstvo eskymáků. A to je podle mne 52 SE zvukově zajímavější než novější a tolikrát v mnoha časopisech chválená 63 SE. Hudba, kterou produkuje DENON DCD 1800 R člověka obklopí. Prostor do stran se otevře o dobrý metr a půl, zpřehlední se lokalizace jednotlivých nástrojů, ale hlavně vás vtáhne do sebe svou hloubkou podání předozadního prostoru. Když zavřete oči, přesně slyšíte, který hudebník je blíž a z jakého místa hraje ten který hudební nástroj. Při poslechu soundtracku Twin Peaks – Fire Walk With Me jsem se ocitnul v náručí Laury Palmerové a zlý Bob mě k smrti vyděsil, ale modrý pokoj v bílém vigvamu dostal mou duši z těla a černý vigvam to by byla smrt (ale ta nejkrásnější na vlnách hudby geniálního Angela Badalamentiho). Mimochodem byl nedávno i s kultovním režisérem Davidem Lynchem opět v Praze a natáčeli tu znovu hudbu ke svému novému filmu. Při poslední návštěvě před jedenácti lety tu natočili hudbu k filmu Modrý samet (Blue Velvet). No to jsem se dostal pěkně daleko, ale ten Denon vás prostě odnese (nebo alespoň vaši duši) úplně pryč z reálného světa. Vyndal jsem z přístroje Badalamentiho a pustil jsem si svou novinku, CD Tuck and Patti: Learning How To Fly (Sony Music 1995). Co vám mám povídat, měl jsem dojem že kytara a zpěv jsou jen pro mě. Dvojice hudebníků se zhmotnila v mém obývacím pokoji a jen velice nerad jsem se s nimi po 55 minutách loučil. A poslední album legendárních Dead Can Dance, kteří mě tak trochu zklamali, zněly z tohoto denonského zázraku tak úžasně a tak prostorově, že mě napadlo něco velice hříšného: to, že se hudba z kompaktních disků (za splnění určitých podmínek) dá poslouchat bez újmy na zdraví. A na závěr jsem posadil do dvířek přehrávače kompakt od Al Di MEOLY : Kiss my Axe (Inak 1991) a naslouchal uchvacujícímu zvuku kytary, která opravdu zněla jako kytara. Je to jeden z nejlépe nahraných kompaktních disků jaké znám a z Denona to bylo náležitě slyšet. Rychlé přesné údery prstů o struny se daly v prostoru přímo nahmatat. Nebudu zde rozepisovat poslech dalších desítek disků, ale bylo to jedno z těch období, kdy člověk ví, že ten jeho koníček, totiž poslech reprodukované hudby má smysl a dokáže povznést nad běžné problémy a starosti.

Petr Püschel

P.S.: Nemohu odolat a musím po několika týdnech napsat některé další věci, které jsem o tomto vyjímečně zdařilém produktu firmy DENON zjistil. Předně se mi podařilo sehnat kompletní technickou dokumentaci. Vedle technických dat je zde samozřejmě schema zapojení a podrobný popis mechanické i elektronické justáže přístroje. Až seženu potřebné vybavení, tak budu chtít CD přehrávač kompletně přeměřit a seřídit. Je ovšem obdivuhodné, že po takřka čtrnácti letech bez zásahu servisních techniků hraje tak jak hraje. Poslech přes DCD 1800 R je návykový. Zjistil jsem, že po zhruba třech měsících jsem již nebyl schopen poslouchat bez nepříčetných sluchových křečích svůj Marantz a ani jiné, velice slušné CD přehrávače středních cenových kategorií. Osmnáctistovka naprosto v pohodě odpálila i vyjímečně zdařilou čtrnáctistovku od téže firmy, která je asi o čtyři roky mladší. Ještě mnohem mladší přehrávače: Denon DCD 960 a DENON DCD 615 neměly ani nejmenší šanci konkurovat. A CD přehrávač mého kamaráda DENON DCD 1500 II se zdál zvukově zřetelně horší než DCD 1400 a hrál asi tak na úrovni DCD 960 s ale poněkud lepším podáním prostoru. Výše jmenované přehrávače přitom vůbec nejsou špatné, naopak jsou to často referenční přístroje ve svých kategoriích. Abych do svého povídání vnesl také trochu objektivity, testoval jsem linearitu D/A převodníku pomocí testovacího disku (DENON HI-FI CHECK CD, DDD, Nippon Columbia 1992). Na trackách 44-48 je nahraná hudba na úrovních 0, -20, -40, -60, -80 dB. DCD 1800 R neměl žádné problémy na -60dB a i na -80dB byla zřetelně slyšet z reprobeden hudba a ne jen šum a praskání jako u naprosté většiny jiných přehrávačů. Zesilovač DPA 380 byl samozřejmě otevřen naplno a v poslechové místnosti musel být úplný klid. Takto skvělá linearita je hlavní příčinou toho, že zvuk CD přehrávače se zdá být velice přirozený a podání barev hudebních tonů je příjemné na poslech. Kromě tohoto kladu jsem změřil výstupní impedanci a zjistil jsem, že její hodnota je 22 ohmů ! (Výstupní impedanci měříme takto: z CD generátoru přehráváme sinusový signál 100 Hz a na výstupním cinch konektoru změříme střídavou hodnotu napětí pomocí voltmetru. Nyní na výstup připojíme potenciometr (např.: 5 kiloohmů, lineární) pomocí něhož se znažíme na voltmetru nastavit poloviční hodnotu napětí než jsme naměřili naprázdno. Na ohmmetru změříme nastavenou hodnotu na potenciometru a to je výstupní impedance. U většiny přístrojů se pohybuje okolo jednoho kiloohmu. Nelze ji tedy měřit pouhým připojením ohmmetru na výstupní svorky!) DCD 1800 R je tedy výrazně méně citlivý na kvalitu použitých kabelů. Přesto ale mohu kvalitní kabely doporučit, protože výsledek stojí za to. Ještě něco málo z technické dokumentace: kmitočtová charakteristika 5-20.000Hz +/-0.5dB, dynamický rozsah 95dB, odstup signál/šum 96dB, harmonické zkreslení na 1kHz je 0,003%, separace kanálů na 1kHz 94dB, rychlé i pomalé kolísání neměřitelné a výstupní úroveň signálu je 2,0 V r.m.s. Rozměry přístroje bez dekorativních dřevěných boků jsou 434×110×372 mm a hmotnost je 8,9 kg. Výstupní obvody nejsou diskrétmí, ale jsou tvořeny vysoce jakostními operačními zesilovači NJM-4560D a odtud plyne i velice nízká výstupní impedance. D/A převod obstarává obvod PCM53JP-V firmy BURR-BROWN a obvod pro korekci chyb je dnes již legendární PHILIPS SAA 7020. Tento přístroj bude možno vidět a slyšet v koutku krásných starých strojů ve stánku časopisu Audio-video revue na výstavě Top audio 1996 v žižkovském hotelu Olšanka ve dnech 30.10.-2.11.
P.P.

( původně napsáno: ‎pondělí ‎4. ‎září ‎2000, ‏‎19:40:02 )

Autor
Kategorie Hifi technika, CD přehrávače

Komentáře

Tento článek zatím nemá komentáře.

Komentář

Vložte komentář. Pole označená * jsou povinná. Před odesláním komentáře si musíte prohlédnout jeho náhled.